Proč Švédsko

Migrace a integrace do nové společnosti je poměrně obsáhlá problematika, kterou se zabývá mnoho odborných prací. Odpusťte mi tedy, prosím, že se na následujících pár řádků pokusím vměstnat problematiku, která by normálně vydala na několik knih. Vemte na vědomí, že se jedná pouze o zjednodušený a také subjektivní pohled na věc jednoho poučeného laika.

Ještě bych rád na úvod vysvětlil pár pojmů:

  • Z pohledu České republiky jakožto právního subjektu jsem emigrant. Narodil jsem se tam, ale v průběhu života jsem se rozhodl trvale přesídlit do zahraničí.
  • Naopak, z pohledu Švédska jsem imigrant, protože jsem se ve Švédsku nenarodil, ale rozhodl jsem se zde strávit převážnou část svého života.
  • Pokud není v danou chvíli podstatné nebo je dokonce nejasné, zda se máme bavit o emigraci nebo o imigraci, bavíme se jednoduše o migraci.

Velmi jsem si oblíbil teorii migrace, na kterou narazila moje manželka Terka. Tato teorie tvrdí, že migraci ovlivňují dva základní faktory, které se nazývají push factor a pull factor.

  • Push factor (z anglického slova push, v překladu tlačit) je faktor, který ovlivňuje emigraci a který způsobuje, že chce daný migrant opustit svou stávající vlast nezávisle na tom, do které země hodlá přesídlit.
  • Pull factor (z anglického slova pull, v překladu táhnout) je faktor, který ovlivňuje imigraci a který způsobuje, že chce daný migrant přesídlit právě do dané země nezávisle na tom, proč opustil svou vlast.

Aby se imigrant dobře integroval do nové společnosti, je ideální, aby byly oba dva tyto faktory v rovnováze.
Absence push faktoru, která je typická pro ekonomickou migraci v rámci EU způsobuje, že migrant neustále touží po návratu do vlasti, ze které vlastně neměl zásadní důvod odejít, pouze u něj dočasně převládl pull faktor („jedu si za hranice vydělat“).
Absence pull faktoru, která je typická pro válečné uprchlíky způsobuje, že pro migranta není nová země atraktivní, pouze u něj dočasně převládl push faktor („chci zde pouze přečkat válku“).

Absence nebo výrazná převaha kteréhokoliv faktoru způsobuje, že se imigrant odmítá integrovat do nové společnosti, tj. neučí se jazyk, setkává se pouze s krajany, upřednostňuje původní kulturu a zvyklosti, teskní po původní zemi, je nešťastný a přemýšlí nad návratem do vlasti. Tento stav není ideální jak pro imigranty samotné, tak pro společnost v zemi, kde se takoví imigranti usídlili. Společnost může do určité míry posílit u imigrantů pull faktor, s push faktorem však pracovat nelze. Z tohoto pohledu se zdá, že chybějící push faktor je pro imigraci daleko větší problém než chybějící pull faktor.

Pokud se tedy chceme bavit o tom, proč jsem se odstěhoval z ČR do Švédska, musíme se bavit o dvou rozdílných tématech: proč jsem vůbec chtěl opustit ČR (tj. jaké jsou mé push faktory) a proč jsem se rozhodl právě pro Švédsko (tj. jaké jsou mé pull faktory).

Push faktor

Uvědomuji si, že toto je velice citlivé téma. Ještě jednou bych vás chtěl upozornit, že toto je pouze můj velmi subjektivní pohled na věc a je to pro mě také velice osobní záležitost, o kterou jsem se s vámi rozhodl podělit. Většina z vás patrně necítí natolik silný push faktor, aby chtěla opustit ČR. To je naprosto v pořádku, buďte za to rádi a buďte hrdí na svoji zemi! Já jsem to tak prostě neměl a nedokázal jsem to. Nevnucuji vám svůj názor a vy mi, prosím, nevnucujte ten svůj.

Myšlenky na odchod z ČR na mě přišly po maturitě a už mě nikdy neopustily. Časem uvadaly a poté opět sílily, ale nikdy nezmizely úplně. Většina těchto faktorů je proměnlivých v čase, některé jsem měl v sobě několik let, jiné vznikly až po odchodu z ČR a jen mě utvrdily v tom, že jsem se rozhodl správně. Jiné mohou časem zaniknout, to například, když se změní legislativa.

  • Politická situace, konkrétně špatná podpora práv LGBTQ menšiny. Toto je můj nejsilnější push faktor a omlouvám se, že toto téma více nerozvedu, přátelé vědí.
  • Negativistická a jedovatá společnost, ve které se úspěch neodpouští, každý je mistr světa a odborníkem na všechno. Vzhledem k tomu, že už v tom rok nežiju, přijde mi to dnes spíše komické, ale tehdy a tam nebylo. Některá slova umí hodně ublížit a nejhorší je vědomí, že mezi takovými lidmi žijete a je jich plná společnost. Stěžovat si a nadávat umí každý, chválit a podporovat skoro nikdo.
  • Genderová nerovnost je další z velice silných a problematických aspektů. ČR se dlouhodobě umisťuje mezi nejhoršími evropskými zeměmi v tomto ohledu a rovněž si stojí špatně i na celosvětové úrovni. Nechci, ať je kariéra mojí ženy vnímána tak, že zanedbává své povinnosti v domácnosti a stejně tak nechci, aby se někdo divil tomu, že se starám o své vlastní děti – a už vůbec nechci, aby v tomto ty děti jednou vyrůstaly také.
  • Nezdravý životní styl. Přehnaně kladný vztah k alkoholu, znečištěné ovzduší a nekvalitní potraviny v obchodech jsou tři věci, které mi vadí nejvíce.
  • Něco nebo někoho odrbat je český národní sport. Proč mám zaplatit 10 korun, když nemusím a vím, že se na to nepřijde. Tam přeci není vysloveně napsané, že se to nesmí, takže se to může. To se pak nelze divit, že se úplně stejně chovají lidi i k sobě navzájem, na všechno je potřeba paragraf a že narůstá byrokracie.
  • Geografická poloha, konkrétně absence moře, zimy bez sněhu a příliš teplá léta. Miluju lodě, námořní dopravu a plachtění, stejně jako zimní přírodu a zimní sporty. Teploty nad 25 stupňů mě zabíjí.
  • Stres je všude. I když máte sebelepší práci, nevyhnete se mu. Lidi se pořád někam honí a zapomněli odpočívat. Mají neustálou potřebu se s někým poměřovat a řešit, jestli jsou lepší nebo horší.
  • Finance jako významné měřítko společenského postavení, s tím spojené pokrytectví a povyšování se.

Možná si teď říkáte, kdo jsem, že se snažím nastavovat zrcadlo společnosti a jestli jsem byl vážně natolik jiný. Jenže já jsem jiný nebyl, v mnoha ohledech jsem byl naprosto typický Čech. Věci, které mi začaly postupem času na společnosti vadit natolik, že jsem se rozhodl odstěhovat se, jsem dříve sám dělal. Jako puberťák jsem byl hrdý vlastenec, sympatizoval jsem se skinheads a nad postelí mi visela česká vlajka. V dospělosti jsem se honil za penězi, povyšoval se nad lidi, co makají rukama, v hospodě jsem byl pečený vařený a díky tomu, že jsem věděl, že se nesmím snažit málo, ale zároveň ne moc, jsem měl poměrně fajn život.
Je těžké se odlišovat od většinové společnosti, ve které vyrůstáte. Můj život se skládal z období, kdy jsem se snažil chovat přesně tak, jak po mě společnost chtěla, zapadat a nevyčnívat a dále z období, kdy jsem se tomu všemu snažil postavit, chovat se úplně opačně a tomu tlaku vzdorovat.

Zapadání jsem nenáviděl, ale znamenalo klidný a spokojený život. Vzdorování jsem miloval, ale znamenalo neustále s někým bojovat a životem se spíše prodírat. Myslím si, že jsem již dlouho cítil, že emigrace je jediný způsob, jak z tohoto kolotoče uniknout a konečně nalézt smíření, rovnováhu a vnitřní klid. Už si na nic nehrát, nic nepředstírat, restartovat svůj život a prostě jen spokojeně žít. Potřeboval jsem druhou šanci, a tu mi dalo Švédsko.

Pull faktor

Asi je jasné, že jakmile začnete řešit, že chcete pryč z ČR, začnete řešit také kam. Švédsko byla moje favorizovaná destinace od samého počátku a moje prvotní romantické představy nakonec přerostly v poměrně reálný, i když stále poněkud idealizovaný obraz země, ve které chci jednou žít. Nikoho nejspíše nepřekvapí, že pull faktory stojí velmi často v ostrém kontrastu s push faktory. Stejně jako některé push faktory se u mě objevily až po přestěhování se, stalo se to tak i u některých pull faktorů.

  • Dobrá situace na poli LGBTQ práv, situace ve společnosti je navíc již značně stabilizovaná a na míle daleko od stavu české společnosti.
  • Vlídná, přátelská a rovnostářská společnost. Tato atmosféra se velmi špatně popisuje, ale osud mi přihrál do cesty krásnou a hodně švédskou reklamu na laserovou operaci očí, která by vám to snad mohla alespoň přiblížit. Její slogan nabádá lidi, aby zahodili brýle a přišli na operaci. V poznámce pod čarou je pak uvedeno, že ti, kterým je pod 18 nebo nemohou tuto operaci podstoupit ze zdravotních důvodů, si nemusejí zoufat, protože jim brýle hrozně sluší. Při čtení jsem se nad tím s manželkou rozplývali a nemohli jsme se ubránit pocitu, že česká verze by vypadala nějak takto: „Ještě vám nebylo 18 nebo nemůžete podstoupit operaci ze zdravotních důvodů? Dobře vám tak!“
  • Gender equality je zde velmi vysoká a situace v tomto ohledu je jedna z nejlepších na světě. Muži běžně chodí na otcovskou dovolenou a tlačí kočárky, ženy zakládají nebo vedou firmy a pracují v těžebním průmyslu.
  • Švédové dbají na zdravý životní styl, je to nakažlivé a něčemu se ani nedá vyhnout – dýcháte čerstvý a čistý vzduch, z kohoutku teče vynikající voda, kterou v ČR koupíte jen balenou, návštěva fitka není posh záležitostí, ale chodí tam úplně normální lidi všech věkových kategorií, skoro nikdo nekouří, o víkendu se nesedí u telky, ale jde se ven, alkohol je drahý a není tak snadno dostupný, potraviny, které v ČR koupíte jen v obchodech se zdravou výživou, jsou tady v každém obchodě. Je třeba k tomu něco dodávat?
  • Lidé jsou čestní a nikoho ani nenapadne něco ukrást nebo něco obejít. Tak to zkrátka je a tohoto kusu Čecha ve mě se mi zbavuje snad úplně nejhůř. Pořád mě ještě občas napadne obcházet nepsaná pravidla nebo nenahlásit, že mám na lístku o pivo míň, za což se docela stydím. Jsem na sebe ale hrozně moc hrdý za to, že přestože mě to několikrát napadlo, ani jednou jsem to neudělal.
  • Geografická poloha - Švédsko má moře, tisíce ostrovů, rozlehlou a nedotčenou přírodu, v zimě mrzne, jako když praští, v létě nebývá víc než 30 stupňů. To chceš!
  • Za rok života tady nevím, co to je stres. Když je toho v práci moc, jde se na fiku, lidi nikam nespěchají a mají na všechno čas. V červenci nikdo nepracuje a lidi mají dovolenou, po čtvrté hodině zejí kanceláře prázdnotou, protože lidi chtějí být s rodinou. A když se odpočívá, tak se prostě odpočívá.
  • Nikoho nezajímá, jakou máte práci, kolik vyděláváte, kde bydlíte, v čem jezdíte, jaký máte telefon nebo co máte na sobě. Jste stejný člověk, jako všichni ostatní. Lidi se tady neměří podle peněz.

Já jsem se té druhé šance chopil a dal jsem do toho všechno. Všechno proto, ať tady můžu zůstat a už ať už se nikdy nemusím vrátit tam. Protože konečně žiju tak jak chci, a protože jsem to konečně já. Jakkoliv přehnaně idealisticky tedy toto nejspíše vyznívá oproti velmi kriticky vykresleným push faktorům, našel jsem zde své smíření, rovnováhu a vnitřní klid. Tato země i společnost mě přijali a já jim za to nikdy nepřestanu být vděčný.

Rovnováha

Jak je patrno z předchozích řádků, cítím velice silný push faktor i velice silný pull faktor, což je ideální stav pro integraci do nové společnosti. Osobně si myslím, že se mi to daří velice dobře. Nejvíce energie vkládám do učení se jazyka, ale kromě toho samozřejmě navazuji nové sociální vazby, sleduji všeobecné dění, studuji kulturu, geografii, politiku. Po roce se zde cítím jako doma a když jedu do ČR, věci mi začínají připadat vzdálené a cizí a vím, že jsem tam jenom na návštěvě, přestože mluvím místním jazykem.

Závěrem chci dodat, že jsem nikdy netvrdil, že všechno v ČR je špatné a všechno tady je dobré. Najde se spousta věcí, ve kterých si myslím, že byl život v ČR lepší. Například je podle mého názoru Praha nejlepší evropské město pro život, pokud jste ajťák. Nikde jinde v Evropě nedostanete tak vysoký plat v poměru k životním nákladům. V Praze z programátorského platu zaplatíte hypotéku za pět let a můžete mít vlastní bydlení, než vám bude 30 a pořídíte si rodinu. Na něco takového můžete ve Stockholmu zapomenout, ale to jsem věděl předem a s tím jsem do toho šel. Pro mě prostě v ČR ty negativní věci převažují a tady pro mě naopak převažují ty pozitivní.

Odejít pro mě bylo velice zásadní životní rozhodnutí, které mi bezesporu změnilo život k lepšímu a které mě zachránilo. Rozhodně toho nelituji, protože mě právě tento životní krok konečně učinil šťastným – a to je to nejdůležitější, na čem v životě záleží.