Dobrovolníkem na Euro Pride 2018

Publikováno 11. 8. 2018 (14:46) v kategorii Život ve Švédsku • Autor Knut Holm • Přečtete za 16 minut

„Budeme dělat dobrovolníky na Pride ve Stockholmu,“ začali jsme říkat někdy na začátku července svým přátelům. „Dobrovolníky, to jakože budete pracovat zadarmo? A proč? A co přesně tam budete dělat? A jak vás to napadlo?“ ptali se oni. Dneska, když už je po všem, se zase ptají: „Tak jaké to bylo? Půjdete do toho znovu? A mohl(a) bych taky?“ Nuže, odpovědi na tyto otázky a ještě na mnohé další naleznete v tomto reportu :-)

Duhové Švédsko

Že se blíží Stockholm Pride poznáte poměrně jednoduše a jen stěží lze tuto informaci minout. Podpora LGBTQ práv je ve Švédsku na vysoké úrovni, což se odráží jak v legislativě, tak v chování celé společnosti. Podniky se předhánějí v tom, který bude mít více duhovou nabídku a výzdobu a na duhové vlajky narazíte na každém kroku, jsou totiž doslova všude. Tam, kde běžně vlají vlajky pouze švédské, jsou stožáry ob jeden proloženy vlajkami duhovými. Autobusy, tramvaje i lodě MHD, které běžně vozí na střeše, resp. na stěžni malé švédské vlaječky ve významných dnech, již týden před Pride vozily rovněž vlajky duhové. Ty nechyběly ani na radnici, stadionech, domech i kostelech. Jo a - Švédům připadá patrně zbytečné psát dvě písmenka LG označující gaye a lesby zvlášť, takže je shrnuli pod jednotné H jakožto homosexuell a celá komunita je tak ve švédštině označovaná jako HBTQ.

Earl gay te - speciální edice čaje pro Pride Earl gay te - speciální edice čaje pro LGBTQ komunitu, totiž HBTQ komunitu, jak je označována ve Švédsku

Pride je podporována širokou veřejností a již týden před samotným začátkem je hojně diskutovaným tématem na obědě mezi kolegy v práci, v kavárnách i v médiích. Lidé si navzájem předávají informace o Pride, doporučují si zajímavé akce nebo vyjadřují podporu LGBTQ komunitě v zemích, kde stále ještě příslušná legislativa chybí nebo je tam dokonce homosexualita trestným činem. Celou Pride ve Stockholmu lze více než k čemukoliv jinému přirovnat k festivalu zakončeného obrovským karnevalem s širokým přesahem, protože se již zdaleka nejedná pouze o vyjádření podpory LGBTQ komunitě, ale lidé se na Pride chodí především bavit.

Autobus MHD s duhovými vlaječkami Stockholm byl vyzdobený jak se patří - duhové vlaječky na sobě vozil každý autobus, tramvaj i loď MHD

Dobrý den, já chci být dobrovolník

Musím sklopit uši a přiznat, že mě nikdy nenapadlo, kolik dobrovolníků taková Pride potřebuje, jak jednoduché to je se dobrovolníkem stát nebo se dokonce i přihlásit. To si mi tak jednou Terka stěžovala, že jí nejdou odesílat e-maily a když jsem se snažil tento problém vyřešit, zaujal mou pozornost právě e-mail z Pride a Terka začala nadšeně vysvětlovat. Po chvilce mi to bylo jasné, dobrovolníkem chci být taky!

Toto se stalo asi měsíc před Pride a ani jeden jsme tehdy ještě neměli moc jasnou představu o tom, co všechno takový dobrovolník dělá. V ČR jsme vždycky viděli na Pride dobrovolníky jen v průvodu, takže to byla také první pozice, na kterou jsme se přihlásili zde. Organizátoři byli z nových dobrovolníků samozřejmě nadšení a nejspíš také již zkušeně vycítili příležitost, protože nám začali nabízet i další dobrovolnické pozice po celý týden festivalu. V tom jsem si vzpomněl, že máme v práci úžasný dobrovolnický benefit, který spočívá v tom, že můžeme místo tří pracovních dní v roce někde dobrovolničit a firma nejen že nás uvolní z práce, ale ještě nám to normálně proplatí. Nebylo co řešit, upsali jsme se duhovému ďáblu a kývli na pět směn, abychom dosáhli na výhody pro týdenní dobrovolníky.

Co je to Pride Park

Srdcem Stockholm Pride je Pride Park. Ve Stockholmu je ale letos Pride povýšena na Euro Pride, což je putovní událost, kterou hostí každý rok jiné evropské město. Stockholm je v této záležitosti velice hrdým pořadatelem (jak příznačné), protože první Pride, která byla ve Stockholmu, byla právě Euro Pride, a to již v roce 1998. Do Stockholmu se od té doby vrací Euro Pride pravidelně každých 10 let. To jsme ale trochu odbočili, ne že by to totiž znamenalo, že srdcem Euro Pride není Pride Park, protože je. Jen je o hodně větší, což je reakce na předpoklad, že tato událost přitáhne daleko více návštěvníků, než Pride „standardní“.

Pride Park, pohled z tribuny, poslední hodiny před otevřením Pride Park už za chvíli přivítá první návštěvníky, do té doby musí být většina úkolů hotová

Pokud jste někdy byli na velkém hudebním festivalu, nemusím vám moc vysvětlovat, jak Pride Park vypadá - hlavní a vedlejší stage, stánky s pitím, stánky s jídlem, stánky s cetkama, informační a zábavní stánky. Spousta lidí, spousta alkoholu, spousta hlasité hudby. Něco takového samozřejmě nevyroste ze země samo a někdo to musí postavit. Jakmile to někdo postaví a chcete tam pustit lidi, někdo musí prodávat lístky, dohlížet u vchodu a uklízet. Někdo se taky musí starat o to, aby měl ten někdo, kdo staví nebo uklízí, co jíst. Každý tenhle někdo je jeden z více než šesti set dobrovolníků, bez kterých by žádná Pride nebyla.

Večerní pohled na Pride Park Takový pohled na Pride Park se naskytl dobrovolníkovi v noci, když si šel na chvíli odpočinout od náročné práce

I dobrovolníci mají svou hierarchii. Zkušení dobrovolníci vedou ty méně zkušené a pokud jste zelenáči jako my, šoupnou vás prostě do parkvärd, což je švédské nepřeložitelné slovo označující pozici, která obnáší zhruba to, že lítáte v organizovaných skupinkách dobrovolníků po celém parku a děláte to, co je zrovna třeba. Ale pěkně popořadě, protože jakmile jsme obdrželi naše pracovní zařazení, bylo nám z popisu směn jasné pouze to, že jeden den budeme na průvodu a ty další čtyři směny si odkroutíme někde jinde.

Dobrovolničení je práce

Ještě chci objasnit jednu věc, protože někteří lidé se diví, jak je možné, že dobrovolníci o sobě říkají, že pracují :-) Jste dobrovolník, to znamená, že jste tam dobrovolně a že můžete kdykoliv odejít. Také to znamená, že vám za vaši práci nepřísluší žádná mzda. Ale kromě těchto specifik je to prostě práce jako každá jiná - máte své nadřízené, kteří když vás někam pošlou, tak prostě jdete a neodmlouváte, v práci máte samozřejmě pauzy, ale neflákáte se. Během směny se dobrovolníci různě motivují navzájem, což jim dovoluje to celé nejen přežít, ale ještě si to užít a udržet si pozitivní přístup. U dobrovolnické práce je tato složka nesmírně důležitá, protože práce je to náročná a jediné, co vás tam drží, je vaše vlastní vnitřní motivace, která je velice individuální a u každého dobrovolníka jiná. Zároveň je tato záležitost záležitostí poměrně osobní a není slušné se na ni ostatních dobrovolníků ptát, pokud o tom nezačnou mluvit oni sami.

Hurá do práce

Ještě, než z vás definitivně udělají dobrovolníka, pošlou vás na školení, což je nepopsatelně nudná záležitost, ale zároveň dost podstatná - je to váš první kontakt s dobrovolníky a možnost navázat známosti ještě před tím, než spolu začnete pracovat. Naše školení proběhlo v neděli v Kulturhuset na Sergels torg, a protože to byla ta neděle přímo před Pride, naši kolegové už mezitím stavěli na Östermalms IP Pride Park a my se tam mohli po školení vydat. Na místě jsme každý nafasovali identifikační kartičku a dvě oranžová pracovní trika, k tomu navíc ještě vstupenku na všechny akce po celou dobu konání festivalu, kosmetický balíček a pozvánku na party pro dobrovolníky, což je naše odměna za to, že jsme týdenní dobrovolníci. Kromě toho máme během každé směny nárok na jedno teplé jídlo a je nám k dispozici zázemí s teplými i studenými nápoji, různými svačinami a toaletami.

Teploty atakují třicítky a během denní směny pracujete celou dobu na přímém slunci. Přísun tekutin je nezbytností a ve Švédsku je naštěstí dobrým zvykem, že pitná voda je zde automaticky k dispozici všude a zdarma. Po celém parku se tak nachází několik vodních stanic, kde si dobrovolníci a později i návštěvníci, až se park otevře, mohou natočit vodu. Toto téma by nejspíše vydalo na samostatný článek, takže se k němu možná někdy vrátím.

Party pro dobrovolníky se konala druhý den na lodi Patricia, která slouží po zbytek roku jako vyhledávaný stockholmský noční klub pro LGBTQ komunitu. Kromě úžasné večeře to byla opět skvělá příležitost, jak poznat ostatní dobrovolníky. První směnu v parku jsme měli ve středu.

Terka před první směnou pózuje před tribunou pro dobrovolníky Natěšená a s úsměvem pod tribunou pro dobrovolníky - Terka před první směnou ještě nevěděla, co ji čeká

Parkvärd

Když se dostavíte na směnu, musíte se nahlásit na bráně a nechat se zapsat. Je to kvůli tomu, aby vedení vědělo, kolik dobrovolníků je na místě a také kvůli tomu, aby vám běželo pojištění. Parkvärd pracuje na dvě směny, denní směna je od 10:00 do 17:00 a noční směna je od 17:00 do 0:30. Naše první směna byla denní a zároveň to byla poslední směna předtím, než se park otevře pro návštěvníky.

Každá směna v parkvärd začíná a končí na tribuně, kde se sejdete s vašimi kolegy a po krátkém briefingu se rozdělíte do skupin po zhruba pěti dobrovolnících s jedním vedoucím skupiny, což je váš přímý nadřízený. Jedná se o zkušeného dobrovolníka, který pracoval jako parkvärd již několikrát předtím a ví, co a jak. Vedoucí skupiny kromě toho, že skupinu vede a přijímá pro ni pomocí vysílačky úkoly, vykonává všechny činnosti spolu se svou skupinou jako každý jiný dobrovolník v parkvärd.
Poté se spolu všichni ve skupině seznámí, kromě jmen je důležité také zdůraznit, jestli jste švédsky hon nebo han, totiž česky ona nebo on. Odteď jste na týden v úplně jiném světě, ve světě, kde je normální být queer a cis heteronormativní společnost zůstala v civilu někde tam za dveřmi parku. Tato neuvěřitelná atmosféra je přesně tím důvodem, proč se většina dobrovolníků každoročně vrací.

Dobrovolníci ráno na tribuně Každá směna v Pride Parku začínala a končila meetingem na tribuně, odkud byl výhled na celý park

Každá skupina parkvärd dostane přidělen svůj úkol a jakmile jej splní, čeká na přidělení dalšího úkolu. Práce je to tedy hodně rozmanitá a také se od sebe velice liší denní a noční směny - zatímco převážnou část denní směny je park pro návštěvníky zavřený a vy vykonáváte udržovací úkoly, na noční směně se nezastavíte, protože lítáte mezi návštěvníky a staráte se, aby byl celý areál čistý a uklizený a návštěvníci si mohli nerušeně užívat. Zde je výčet všech úkolů, které si pamatuji, že byly přiděleny mojí skupině:

  • Att vepa neboli instalace reklamových polepů (netuším, jak jinak to lépe přeložit) na obvodové ploty kolem areálu parku. První úkol pro naši skupinu se stal zároveň mou nejvíce nenáviděnou činností a to dokonce ještě dříve, než jsem stačil zjistit, že jsou tyto pocity shodné u každého dobrovolníka včetně vedoucích skupin. S vidinou toho, že když uděláme náš úkol rychle, tak snad půjdeme dělat něco zábavnějšího, jsem se této činnosti věnoval s intenzivním nasazením a velice rychle se tak o mně rozkřiklo, že jsem v tom fakt dobrý. Netuším, k čemu mi to bude v reálném životě, nicméně tam to znamenalo především to, že mě s oblibou a opakovaně nasazovali na tento úkol. Pokaždé, když zapraskalo ve vysílačce a ozvalo se z ní vepa, bylo jedno, jak moc uměli nebo neuměli přítomní dobrovolníci švédsky - každý věděl, že je zle a začal se tvářit, jako kdyby nad ním byl vynesen rozsudek smrti. Práce je to fyzicky náročná, monotónní, otravná a nudná. Jediné plus na tomto úkolu bylo to, že úzce spolupracujete s ostatními a máte tak čas je lépe poznat a docela si i pokecat.
  • Instalace stolů a lavic nebyla nic moc náročného - jakmile se u nějakého stánku s občerstvením ukázalo, že posezení pro návštěvníky není dostatečné, rozšířili jsme ho. Úkol to byl snadný a mě osobně dost bavil, člověk měl navíc okamžitou pozitivní zpětnou vazbu od návštěvníků, kteří nová místa obsadili a děkovali nám.
  • Kontrola a výměna popelnic byla velmi běžnou činností na noční směně. V celém parku byla asi stovka popelnic na tříděný odpad a asi stovka na zálohované láhve, dobrovolník chodil po celém prostoru parku, kontroloval popelnice a jakmile našel nějakou plnou, odvezl ji na stanoviště pro třídění odpadu a běžel rychle zpátky s prázdnou. Popelnice jsou sice velké, ale jsou vyrobeny z plastu a mají kolečka, takže se s nimi manipuluje jednoduše. Není to fyzicky náročná práce, ale musí se dělat rychle a v exponovaných časech je třeba probíjet se davem lidí. Samotné třídění odpadu a vyprazdňování popelnic vykonávala externí placená firma. Toto byla moje nejoblíbenější činnost ze všech, protože se člověk mohl volně pohybovat po parku a užívat si tu neuvěřitelnou atmosféru.
  • Úklid posezení byl další běžnou činností na noční směně. Bylo třeba vyhazovat lahve a odpadky, které lidi nechali na stolech, aby si tam mohli sednout jiní lidé. I tato práce mě bavila, lidé nám často děkovali a pomáhali.
  • Úklid pod pódiem se prováděl po každém koncertu, když se rozešel dav a zanechal po sobě podlahu plnou prázdných lahví a kelímků. Práce to byla velice náročná, protože se musela dělat rychle, než začne další koncert, a musely se velmi často vyměňovat popelnice. Bavilo mě to ale taky hodně, protože nám nadšeně pomáhali i návštěvníci, naší práce si vážili a chovali se k nám opravdu hezky. I tak ale naprosto chápu, proč jsou na fesťácích zálohované kelímky s poutkem na pásek a myslím si, že je to neuvěřitelně boží vynález!
  • Distribuci festivalových novin jsem nezažila osobně, tento úkol byl jednou přidělen skupině, ve které pracovala Terka. Ta neváhala a stoupla si s novinami přímo za hlavní vchod, je to ale hlavička. Za chvíli měla rozdáno.
  • Zodpovídání dotazů návštěvníků nebyl přímo úkol, ale naše oranžové tričko napovídající, že jsme personál, samozřejmě nejrůznější dotazy magicky přitahovalo. Nejčastější byly dotazy na toalety, wifi, východ, detaily programu nebo polohu různých stánků. Pokud jsme znali odpověď, tak jsme poradili, pokud ne, odeslali jsme návštěvníky na informace.
  • Skladování krabic se šampaňským byl kuriózní úkol, který nám byl přidělen pouze jednou. Přijely nové krabice se šampaňským a měli jsme je nosit do obrovského chlaďáku - pěkně jsme se u toho zapotili, krabice byly dost těžké.
  • Redistribuce popelnic se konala na denní směně a spočívala v posílení popelnic v problematických oblastech, kde se během předchozí noční směny hromadilo mnoho odpadu.
  • Různé další drobné činnosti byly například úklid popelníků, úprava podlahových dlaždic, uklízení laviček, instalace bariér, dozor v kuchyni pro dobrovolníky a mnoho dalších.

Během jednoho večerního briefingu dobrovolníků se také udála jistá kuriozita - nějaký návštěvník se pokoušel do areálu dostat přes plot a vybral si k tomu nešťastně zrovna místo, kde se v tu chvíli nacházelo asi 50 dobrovolníků. Kuriózní to nebylo proto, že by byl první nebo poslední, to zas ne - takových dobrodruhů se prý každý rok najde hned několik. Kuriózní to v tomto případě bylo především proto, že onen dotyčný měl na ruce celotýdenní vstupenku na celý festival (která se dala běžně pořídit za 800 SEK). Bohužel si ho rychle převzala policie a my se tak nikdy nedozvěděli, proč to vlastně udělal.

Ještě bych chtěl podotknout, že park byl rozdělen na několik sekcí, které byly buďto oficiálně pojmenovány pro návštěvníky nebo si je dobrovolníci pojmenovali mezi sebou, aby věděli, o jaké oblasti se baví, když se rozdělují úkoly. Byla to např. sekce pro mládež bez alkoholu, sekce pod pódiem, VIP sekce, sekce u jídelních vozů, sekce před diskotékou atd. Nad všemi však vyčnívala sekce nazvaná Kinkykvarteret, která měla samostatný vstup pouze pro plnoleté a také vlastní program zaměřený na BDSM tématiku. Nutno podotknout, že v této oblasti byly nejčistší stoly a nejprázdnější popelnice v celém parku, ale častý výskyt mnoha dobrovolníků právě v této oblasti byl pochopitelně pouze čistě náhodný :-)

Drtivá většina dobrovolníků byli Švédové, kteří dobrovolničení milují a sjeli se z celé země. V našich řadách se však našli i lidé z Kanady, Austrálie nebo Afriky, kteří si vzali v práci dovolenou, během které přiletěli na vlastní náklady dřít do Stockholmu. Pro některé dobrovolníky je dobrovolničení životní styl a vykonávají jej celoročně pouze za stravu a nocleh. Jiní si přijeli vyčistit hlavu od kancelářských zaměstnání, splatit svůj dluh komunitě nebo se prostě jen bavit. Typický dobrovolník neexistuje. Dobrovolničí celá škála lidí různých profesí, věku, výšky, váhy, včetně lidí na vozíčku, sluchově nebo zrakově postižených. Užiteční jsou všichni a pro každého se najde nějaká činnost, se kterou může pomoct. Ostatně, jak mi řekla Terka: „Kde jinde se Ti stane, že budeš uklízet popelníky s CEO úspěšné stockholmské firmy, a pak si od něj necháš opravovat švédštinu nad obědem v polní jídelně?“ Myslím si, že tato věta dokonale vystihuje atmosféru a pohodu, která celou dobu mezi dobrovolníky panovala.

Když jsme zrovna neměli směnu, tak jsme si užívali park jako návštěvníci, nikdy ale ne příliš dlouho nebo intenzivně. Dobrovolník se chce mezi směnami hlavně vyspat a především chvíli sedět nebo ležet. Nezřídka jsme večer leželi v posteli a nemohli jsme usnout kvůli tomu, jak příšerně nás bolely nohy.

Pride Parade

Naše poslední směna se nekonala v parku, ale přímo během průvodu Pride Parade, který je vyvrcholením celého festivalu.

Směna začala jak jinak než školením v hotelu Scandic Continental, kde se dobrovolníci rozdělili do sedmi sekcí a každá sekce ještě opět na několik dobrovolnických skupin po zhruba deseti lidech. Náš úkol zněl jasně: dostat průvod z bodu A do bodu B. Mezi bodem A a bodem B však bylo zhruba 5 km, v celém průvodu bylo více než 200 alegorických vozů a přímo účastníků průvodu bylo registrováno více než 45 tisíc, přičemž je třeba počítat s tím, že se do průvodu mohou přidávat i lidi z ulice. Očekávaný počet diváků byl více než půl milionu a mělo trvat zhruba 4 hodiny, než celý průvod projde nám přiděleným místem.

Naše sekce byla sekce 6, v rámci které jsme byly přiděleni do skupiny na náměstí Stureplan. Zároveň nám bylo přiděleno několik úkolů:

  • Před průvodem:
    • Vyznačit trasu průvodu žlutými páskami Euro Pride 2018.
    • Do problematických míst umístit zátarasy.
    • Uzavřít Stureplan.
    • Uzavřít ulice, které ústí do hlavních ulic, které vedou přes Stureplan.
    • Zodpovídat dotazy diváků.
  • Během průvodu:
    • Spolupracovat s policií a s vedením Pride Parade.
    • Udržovat dav diváků za zátarasy, nepouštět je do průvodu.
    • Udržovat průvod v pohybu, nedovolovat účastníkům se zastavovat.
    • Do trasy průvodu pouštět pouze novináře s oprávněním pro Pride Parade.
    • Zodpovídat dotazy diváků.
  • Po průvodu:
    • Uklidit žlutou pásku.
    • Počkat na náklaďák, který odveze zátarasy.

Přípravy před průvodem probíhaly poměrně klidně a Stureplan se začal plnit lidmi zhruba tři hodiny před průvodem. Nejvtipnější momenty nastaly, když se po naší čerstvě vytyčené trase průvodu prošla královská garda, která směřovala provést přehlídku výměny stráží před královským palácem, nebo když se nás jedna kolemjdoucí zeptala, proč jsou všude ty duhové vlajky a co znamenají. Nejkurióznější dotaz jsem však dostal přímo během průvodu, když chtěla jedna divačka vědět, jaké je číslo alegorického vozu Greenpeace. Sorry jako, tak dobře dobrovolníky neplatí, aby znali zpaměti seznam všech alegorických vozů, kterých bylo přes 200 :-)

Královská garda se blíží ke Stureplanu První skupina prošla přes Stureplan neplánovaně chvíli po vytyčení trasy o několik hodin dříve, v opačném směru a za doprovodu dramatické hudby

Pokyn k úplnému uzavření Stureplanu jsme obdrželi asi půl hodiny před tím, než k nám dorazil začátek průvodu. Hrdě jsme nainstalovali zátarasy, zbytky pásky a čekali, až to celé začne.

Lidé se chovali poměrně ukázněně a k nám dobrovolníkům také velice vstřícně - pouštěli nás dopředu ve frontě na záchod ve Starbucks, kam nám dovolil chodit velice milý a ochotný personál. Rovněž nám tam doplňovali lahve s vodou. Tento konkrétní Starbucks leží na Stureplanu hned vedle hlavní trasy průvodu, byl krásně duhově vyzdobený (ostatně jako celé město) a bylo v něm několik přihlížejících diváků.

Terka spokojená se svou prací pózuje na Stureplanu Terka spokojená se svou prací pózuje na Stureplanu

Kromě diváků na ulici přihlíželo průvodu i těch několik málo VIP diváků bydlících po trase průvodu - někteří z oken, někteří vysedávali na balkóně. Na Stureplanu byl rovněž instalován moderátorský vůz, takže jsme na našem stanovišti měli informace o průvodu z první ruky. Příjemně překvapení jsme z toho byli jak my dobrovolníci, tak lidé na balkonech, za kterými si přijeli moderátoři pro rozhovor :-)

Hydraulická plošina s komentátorem poblíž balkónu jednoho z diváků Někteří diváci měli na průvod přímo královský výhled - za touto paní si pro rozhovor přijel hlavní komentátor na hydraulické plošině přímo na její vlastní balkón

Průvod probíhal poklidně, a přestože jsme byli proškolení, jak řešit konflikty, žádný incident se nejen v naší sekci, ale ani v těch ostatních během celého průvodu naštěstí neodehrál. Jediné významnější události jsme museli řešit, když se jedné malé slečně v obecenstvu udělalo špatně z horka a museli jsme přivolat zdravotníky. Další drobný incident se mi udál přímo před očima, když přijela rozhořčená paní na kole k jednomu zátarasu, a když zjistila, že nemůže dál jet, kolo k němu zamkla. Celé se to odehrálo tak rychle, že jsem nebyl schopný včas reagovat a to, co se stalo, mi došlo až v momentě, kdy tam to kolo bylo pevně zamknuté a paní pryč. Vedoucí skupiny mě uklidnila, že se nic neděje, a paní se ještě během průvodu naštěstí objevila znovu, kolo zase odemkla a odjela pryč.

Momentka z průvodu Jedna momentka z průvodu - více fotek bohužel nemám, bylo třeba věnovat se práci a dohlížet na roztančený dav

Kromě těchto drobností jsme akorát museli občas napomínat lidi v davu, aby se netlačili na bariéry a dávali pozor na nohy, když projíždějí alegorické vozy. Občas se také chtěli účastníci průvodu zastavit a trochu si odpočinout, ty bylo zase třeba upozornit, že se v průvodu zastavovat nesmí.

Když to všechno skončilo, potřebovali jsme si ale odpočinout hlavně my. Unavení, hladoví a s totálně vykřičeným hlasem jsme vůbec necítili nohy. Diváci nám děkovali za organizaci celého průvodu a mi začal připadat celý svět najednou hrozně nahlas, když jsem si z uší vytáhl chrániče sluchu. Jakmile jsme uklidili naši sekci, vydali jsme se spolu s ostatními dobrovolníky úplně naposledy do Pride Parku, kde už probíhaly bouřlivé oslavy. Nás tam čekala zasloužená večeře a také závěrečná děkovačka.

Jednou dobrovolník, navždy dobrovolník

Celá naše dobrovolnická práce během Euro Pride byl naprosto neuvěřitelný zážitek a úžasná zkušenost. Nahlédli jsme do zákulisí pořádání takto obrovské akce a především poznali spoustu úžasných lidí. Dobrovolnická komunita je hrozně specifická sorta lidí a velice těžko se ona jedinečná atmosféra popisuje, to se musí zažít. Asi to není práce pro každého. Člověka musí hnát obrovská vnitřní motivace něco takového dělat, aby si to byl schopný navíc užít. Pokud vás to ale jen trochu láká, běžte do toho - myslím si, že toho nebudete litovat a pokud ano, odejít můžete kdykoliv.

Pro nás mělo celé dobrovolničení na Pride ještě další podstatný význam, totiž to, že jsme se dostali mezi ohromnou spoustu Švédů. Obrovský přínos pro jazyk asi popisovat nemusím (snažili jsme se mluvit švédsky celou dobu a pouze pokud to nebylo možné, přepínat do angličtiny), ale byl to zároveň i obrovský přínos pro naši integraci do společnosti - příležitost být s místními v naprosto běžných situacích, vidět, jak se v nich chovají, jak reagují, jak vás vnímají, jak se s vámi baví, o čem se baví, smát se s nimi, dělat jejich vtipy. Švédové jsou hrozně milí a dobrosrdeční lidé a dělá mi teď ještě větší radost mezi nimi žít, než kdykoliv předtím. Pokud jste někde v zahraničí a neznáte moc místních lidí nebo třeba nemůžete sehnat práci, je podle mě dobrovolničení to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Je to jako dostat vstupenku do společnosti.

To, že je dobrovolnická kultura ve Švédsku na vysoké úrovni, poznáte i z chování samotných návštěvníků. Lidé si váží toho, že pro ně pořádáte takovou akci, zadarmo a ve svém volném čase a dávají to hodně najevo - chodí vám děkovat, pomáhají vám, chovají se k vám velice slušně, s obdivem, vděčností a respektem. V takové atmosféře se dobrovolničí samo a je to neuvěřitelně krásná odměna za všechnu tu dřinu, která prostě zahřeje srdce.

Poslední den po průvodu se všichni dobrovolníci sešli v parku, udělali dlouhou šňůru a prošli se po hlavním pódiu. Všichni jsme si užili svých pět vteřin slávy a ten vděčný dav lidí tam dole byl miliónový.

Dav dobrovolníků za hlavním pódiem Dav dobrovolníků čekající na závěrečnou děkovačku - každý si zaslouženě užil svých pět vteřin slávy

Co říci závěrem? Jsem hrozně vděčný za to, že Terka objevila tuto skvělou příležitost a že jsme do toho nakonec šli oba dva a naplno. V žádném případě toho nelituji, strašně jsem si to užil a už teď se těším na další rok - dobrovolničení je vysoce návykové a nesnesl bych pomyšlení, že se další Stockholm Pride děje tak trochu beze mě :-)

PS: Víte, jak se zdraví dobrovolníci? No přece: „HAPPY PRIDE!“